Osudová trojka
Autor: Lenka Velínská
foto: Marek Dias
Tři sudičky, tři přání,… Pohádkové "tři" ovlivnilo podstatně život i práci Marka Diase.
A ať již věříme, či ne, že to, co se stát má, se stane,
v případě tohoto autora rozhodl osud šťastně.
Jeho keramika obohacuje život nejen jemu samému, ale jeho aktivity jsou přínosem pro mnohé,
kteří se řemeslu teprve učí i pro ty, co znalosti z oboru již mají.
Své zkušenosti předává jako pedagog i na odborných seminářích a přednáškách.
To první a určitě velmi významné bylo, že Marek Dias pochází z umělecké rodiny. Jeho rodiče jsou profesionálními fotografy. Vyrůstal v tvůrčí atmosféře a to bylo jedním z faktorů, který, spolu se shodou okolností přispěl, k tomu, že se začal věnovat výtvarnému umění.
Tím druhým bylo první setkání s keramikou. V patnácti letech nastoupil do učení do dílny starého hrnčířského rodu Davidových / Keramika a sklo 4/02 /, po znárodnění nazývané Keramická huť uměleckých řemesel. Pan František David mu vyprávěl o historii dílny, zasvětil ho do tajů řemesla a to ho zaujalo natolik, že se láska k živému plameni a práci s hlínou staly trvalými. Po učení následovala Střední průmyslová škola keramická v Bechyni, kde ho, do třetice, pozitivně ovlivnil skvělý pedagog Jaroslav Podmol. V osmdesátém roce navštívil Maďarsko. Zde se setkal s Imre Schrammelem, který v koksovém milíři pálil až metr a půl vysoké plastiky. Zkušenosti a zážitky zformovaly jeho život a staly se podkladem pro jeho tvůrčí práci.
Marek Dias je na volné noze od roku 1989. Věnuje se jak keramice užité, tak volné tvorbě.
Užitá tvorba zahrnuje vše, co se týká pití čaje, kterého je sám velkým vyznavačem - šálky,
misky, konvice, cukřenky... Pravidelný točený tvar občas záměrně deformuje.
Používá kameninovou hlínu, kterou zdobí oxidy kovů a polévá šlemovými glazurami.
čajové nádobí nejraděj pálí v peci vypalované dřevem na teplotu 1250 - 1300oC.
Marek Dias říká: "Jsem pro symbiózu s přírodou nedotčenou lidmi, kterou nacházím při svých toulkách. Rád chodím po horách a poznávám nová místa, hodně cestuji…"
To se samozřejmě odráží v tvorbě volné. Jeho interiérové i exteriérové plastiky, které bylo možné zhlédnout na mnoha samostatných i společných výstavách, vycházejí z vnitřních pocitů a mají hluboký duchovní rozměr. Přestože je práce s keramickým materiálem dominantní, jeho kreativita zasahuje i do jiných uměleckých oblastí. Jde především o fotografování, které souvisí s cestováním. Marek Dias připravil ucelený soubor fotografií o lidech žijících v horách, který v loňském roce představil veřejnosti. Dále je to prá lehaného skla, tzv. fusing. Je autorem vitráží, a obě techniky občas spojuje. O jeho všestrannosti svědčí i zájem o různé technologie spojené s profesí a techniku stavby pecí jak elektrických, tak palivových, které si staví nejen pro sebe, ale i kolegy. Sám si navrhl i hrnčířský kruh a ostatní zařízení své dílny.
V roce 1996 nastoupil jako pedagog na Střední uměleckoprůmyslovou školu svaté Anežky České v Českém Krumlově, kam dojíždí za svého bydliště v Českých Budějovicích. "Ke kantořině jsem se dostal náhodou. Tehdy mě oslovil bývalý spolužák, Mgr. Karel Dvořák, zda bych to nechtěl zkusit. Nastoupil jsem na jeden rok a zjistil jsem, že je to fantastická věc. Někteří z mých studentů jsou již absolventy vysoké školy. Mám velkou radost z jejich úspěchů a vždy mě potěší, když vidím jejich práce na výstavě. Možná nemám k pedagogice tak daleko. Můj pradědeček byl, jak se tehdy říkalo, řídícím učitelem na venkovské škole. Byl to skvělý člověk,který také maloval a hrál velmi dobře na housle. I můj táta učí. A tak mám asi přece jen něco v genech."
Marek Dias předává své zkušenosti i na seminářích, kterých je sám iniciátorem. Prvními byl cyklus
výtvarně technických seminářů o keramice v Českém Krumlově. Následovaly další, zaměřené na různé
druhy výpalu - raku, v milíři, v papírové peci a na téma popelové
a solné glazury. K tomu dodává:
"Všechny druhy výpalů mají své kouzlo. U techniky výroby keramiky
raku je výsledný efekt věcí náhody, ovlivněný jak procesem samotného výpalu, tak následnou redukcí.
Popelové nálety při pálení dřevem zas nádherně zbarví střep. Soli vhozené do pece v průběhu pálení
vytvoří sklovitou glazuru. V papírové peci je každý výpal osobitý, člověk dá nádobě tvar, oheň ho
pak dotvoří a zbarví, stejně tak, jako redukce při pálení milíři. Papírový milíř,
i když je jen na jedno použití, je dostupný všem a jeho stavba je velice nenáročná a jednoduchá."
Mnoho z těchto seminářů bylo určeno pedagogům, aby dokázali tyto alternativní technologie aplikovat při práci s dětmi. Náplní jednoho z posledních seminářů byla výroba ručního papíru. Začátkem léta chystá na svém statku ve spolupráci s Informačním střediskem pro místní kulturu (organizace pro neprofesionální umění a dětské estetické aktivity) seminář zaměřený na kombinace technik a materiálů, kterého se zúčastní asi dvacet lidí.
Marek Dias pracuje v současnosti na novém projektu. Na svém statku v Besednici, asi dvacet kilometrů jižně od Českých Budějovic, buduje centrum, kde bude nejen pořádat semináře, ale které se stane zázemím pro profesionály i pro ty, kterým je keramika jen koníček. Zde budou moci experimentovat a vyzkoušet si různé technologie. Budou tu pece na raku, zakuřovanou keramiku, dřevo i plyn. Postupně vybavuje ateliéry pro práci s různými materiály od dřeva přes kov, papír až po sklo.
Nejsem určitě sama, která bude držet palce, aby se mu jeho záměr podařil. Na závěr se Marek Dias svěřil: "Mám štěstí, že nedělám práci, do které bych se musel nutit. Vždy si najdu polohu, která mě těší. Něco jsem se naučil, ale jdu stále dál, stále hledám a poznávám. Je to pro mě celoživotní proces."